Lidské tělo:

Rameno**

Rameno*

Rameno

• Ramenní kloub - luxace (vykloubení)
• Ramenní kloub - Traumatická instabilita
• Ramenní kloub - Atraumatická instabilita
• Impingement syndrom
• Poranění rotátorové manžety
• Poranění akromioklavikulárního kloubu (AC luxace)

Charakteristika ramenního kloubu – základní anatomické struktury

Kosti ramenního kloubu: Klíční kost (clavicula), lopatka (scapula) a ramenní kost (humerus). Tyto kosti spolu tvoří 2 klouby:

a) Gleno-humerální (GH) kloub– běžně nazývaný ramenní kloub, rameno – typ kulovitého kloubu v mělké jamce, což umožňuje pohyb paže dopředu, dozadu i do boku a současně i rotační pohyby.

b) Akromio-klavikulární (AC) kloub – umístěný mezi zevním koncem klíční kosti a akromionem (část lopatky tvořící nejvyšší místo ramenního kloubu = nadpažek)

"Koule" ramenní hlavice – je vrchní část pažní kosti a „jamka“ je glenoid (miskovitá část) vnějšího okraje lopatky, do něhož hlavice zapadá. Okraj glenoidu je rozšířený chrupavčito-vazivovou částí, nazývající se – labrum. Na tuto strukturu se upíná kloubní pouzdro a skupina vazů napomáhající stabilitě ramene (gleno-humerální vazy). Kloubní pouzdro je pokryto tenkou jemnou synoviální membránou.

Rotátorová manžeta je struktura, skládající se ze šlach s příslušnými svaly, které drží hlavici ramenní kosti v kloubní jamce a zároveň umožňují pohyb a sílu ramenního kloubu.

Vakovité struktury – burzy – napomáhají jemnému klouzání mezi jednotlivými strukturami. Největší „subakromiální“ burza ochraňuje šlachy rotátorové manžety od kostní části akromionu.

Příčiny problémů ramenního kloubu

a) Úrazová příčina – potíže s ramenem mají nejvíce sportovci ze skupiny sportů typu volejbal, basketbal, házená atp. Jde o tzv. opotřebování – "overuse injury" z opakovaných drobných úrazů (mikrotraumat), vznikajících při cyklických, švihových pohybech nad úrovní hlavy (overhead injury). Nejčastější úraz ramena (luxaci) mívají hokejisti a lyžaři po větším úrazovém násilí.

b) Zánětlivá onemocnění a artróza – postupné degenerativní (artrotické) změny na chrupavkách a kostech ramena způsobují bolesti, limitující pohyb a sílu ramenního kloubu. Nejčastěji jde o tzv. „ impingement syndrom“ a AC (acromio-clavicular) artrózu. Impingement syndrom se vyznačuje těsným kontaktem částí kloubu při pohybu, působící omezení hybnosti a bolesti (narážení jedné části kloubu na jinou část v kloubu nebo jeho okolí)

c) Neúrazová příčina – vrozené anomálie kvality pojivové tkáně – kloubního pouzdra a vazů. Do této skupiny zařazujeme pacienty se zvýšeným rozsahem pohybu (hypermobilitou) a multidirekcionální instabilitou (MDI).

Moderní diagnostika

Anamnéza – pacient sdělí lékaři, jak vznikly potíže, zda byl úrazový mechanismus, kdy a jak vznikly bolesti nebo jiné potíže v oblasti ramenního kloubu.

Klinické vyšetření – zjišťuje rozsah poranění, rozsah hybnosti, lokalizace bolesti a případný rozsah "instability".

USG (ultrazvuk) je vhodné vyšetření na diagnostiku poškození rotátorové manžety.

RTG (rentgenové vyšetření) je dostupné ve většině chirurgických ambulancí, diagnostikuje poškození a vzájemný vztah kostí, zlomeniny, resp. artrotické změny.

MRI (nukleární magnetická rezonance) je nejmodernější neinvazivní vyšetřovací metoda, znázorňující tkáně kloubu v magnetickém poli. Odhaluje poškození kostí i měkkých tkání (vaziva, chrupavky apod.), např. „labra“ glenoidu při instabilitě nebo poškození "rotátorové manžety".

CT (počítačová tomografie) je speciální vyšetření RTG zářením, hodnocené počítačem. Používá se na diagnostiku poškození kostních struktur ramenního kloubu – např. „kostní Bankartova léze“.

Nejčastější diagnózy v oblasti ramenního kloubu

• vykloubení (luxace) ramenního kloubu
• posttraumatická (poúrazová) instabilita
• atraumatická instabilita (nestabilní kloub bez úrazové příčiny
• impingement syndrom - vyznačuje se těsným kontaktem částí kloubu při pohybu, působící omezení hybnosti a bolesti (narážení jedné části kloubu na jinou část v kloubu nebo jeho okolí).
• poškození rotátorové manžety (odtržení úponu jedné nebo více šlach od hlavice pažní kosti, způsobující omezení pohybu a bolesti v ramenním kloubu)
• poranění AC kloubu (přetržení vazů mezi klíční kostí a lopatkou)

Moderní metody operační léčby

V posledních letech se významně změnila filozofie léčby ramenního kloubu. V minulosti se vykonávaly operace tzv. otevřeným (open) způsobem, tedy velkým operačními přístupy a operační výkon se indikoval v poměrně pokročilých stádiích poškození ramenního kloubu. Artroskopie je velmi moderní operační technika – miniinvazivní, při které se zaveden malou, asi 1cm velkou rankou, optický tubus do dutiny kloubu a pomocí další jedné a více ranek se zavedou do kloubu operační nástroje. Touto metodou lze klouby velmi dobře vyšetřit i ošetřit. Indikace k operační léčbě se rozšiřují a realizují v mnohem dřívějších stádiích poškození ramenního kloubu. Například při opakovaném vykloubení se dříve čekalo na opakovaná vykloubení (i 5 a více vykloubení) a až poté se indikovala operační léčba. Dnes se indikuje artroskopická stabilizace u některých pacientů (hlavně mladých do 25 let) už po prvním úraze – luxaci.

Další informace si můžete přečíst i zde www.sport-medica.cz