Prof. MUDr. Libor Paša, Ph.D. patří mezi vysoce hodnocené odborníky v dané problematice.

Nejčastější problematika:

Rameno

Rozsah pohybu v ramenním kloubu je největší v lidském těle. Umožňuje obrovský rozsah pohybu různými směry, zároveň i umožňuje použití velké síly pomocí svalů ramenního pletence a velké dynamiky pohybu. Právě pro tyty unikátní vlastnosti je velmi náchylný k poranění. Mezi nejčastější poranění patří natržení kloubního pouzdra, svalů a šlach. Skládá se z kostí, kloubního pouzdra, včetně vazů a šlach svalů.

více

Karpální tunel

Syndrom karpálního tunelu je tzv. „útlakový syndrom“, v tomto případě útlak až poškození středního nervu (nervus medianus) v oblasti zápěstí, kde nervy, cévy a šlachy prochází zúženým kanálem (tunelem) pod příčnými vazy na dlaňové straně zápěstní. Pokud je v tomto prostoru z nějakého důvodu málo místa, vzniká útlak, který se nejdříve projeví postižením nervu.

více

Koleno

Kolenní kloub je největší kloub v lidském těle. Je také nejčastěji poraněný. Skládá se ze 4 kostí: stehenní kost (femur), bércová kost (tibie) a lýtková kost (fibula) jsou navzájem spojeny vazy a kloubním pouzdrem. Čéška (patela) se nachází v přední části kolena v průběhu šlachy stehenního svalu a při ohýbání klouže ve žlábku stehenní kosti (sulcus femoris)

více

Artróza

Artóza je velmi častým kloubním onemocněním, se kterým se setkáváme prakticky denně. Je definována jako soubor degenerativních a zánětlivých pochodů, které ničí kloubní tkáně. Jedná se o onemocnění, které vzniká buď jako následek úrazového poškození nebo se vyvíjí pomalu u jednoho nebo více kloubů na základě opotřebení či systémového onemocnění (revmatismus, dna, apod.) Zjednodušeně se dá říci, že v popředí obtíží je především poškození kloubní chrupavky.

více

Artroskopie

Je to nejmodernější operační metoda ošetření kloubů, při které se do kloubu zavádí tenký optický přístroj – artroskop. Zároveň se do kloubu pod určitým tlakem přivádí sterilní roztok. Kloub se naplní a je možné ho pomocí optického přenosu obrazu dobře vyšetřit.

více

ACP - léčba plazmou

Autologous Conditioned Plasma - ACP nebo také PRP (platelet-rich plasma)
ACP je koncentrát krevních destiček a růstových faktorů vlastní plasmy pacienta, který lze aplikovat v úrazových, poúrazových a ortopedických indikacích.
V plasmě koncentrované látky jsou spojeny s vyšší kvalitou hojení některých tkání. Tyto látky jsou speciální centrifugací odděleny od červených a bílých krvinek, které jsou v krvi také obsažené.

více


 

Lidské tělo:

tenisový loket, golfový (oštěpařský) loket

Diagnóza laterální epikondylitidy

Základem diagnózy je podrobná anamnéza – popis vzniku a chronologie potíží. Typické jsou bolesti výše zmíněných úponů hlavně při zátěži, nošení břemen, nákupu, přesunutí židle, později i jen při zvednutí hrnku apod., bolesti mohou vyzařovat v průběhu svalů do předloktí i do prstů. Klinické vyšetření s manévry provokujícími bolest v oblasti laterálního epikondylu doplní stanovení diagnózy. Bolestivost je velmi typická a postupuje od mírné bolesti při tlaku na epikondyl až po výraznou pichlavou bolest při pohybu předloktí od těla a nahoru, nebo při zvedání těžších předmětů. RTG vyšetření většinou neprokáže patologické změny, někdy lze vidět nerovnosti a reakci okostice v oblasti úponu natahovačů, vedlejším nálezem mohou být degenerativní změny loketního kloubu. Do obrazu tenisového ani golfového lokte však nepatří noční klidové bolesti a trnutí prstů - tady jde pravděpodobně o poruchy funkce v oblasti krční páteře.

Léčba

Komplexní konzervativní léčba přináší ve většině případů úspěch. Je stejná pro tenisový i oštěpařský loket, se zaměřením na bolavou část kloubu.

  • nejdůležitější je šetření horní končetiny při zachování běžných denních aktivit, úprava pohybového režimu pro bolavou končetinu, případně fixace loketního kloubu v ortéze po dobu 2-3 týdnů
  • medikamentózní léčba nestereoidními antiflogistiky – NSAID v perorální formě (prášky), v kombinaci s lokální aplikací protizánětlivých mastí.
  • fyzikální terapie – elektroléčba, laser, magnetoterapie, kryoterapie, bioptronová lampa.
  • po ustoupení bolesti je potřeba svaly a šlachy předloktí protáhnout a následně posílit.

Léčba chronické bolesti

Trvá-li bolest i po 6-8 týdnech léčby, hovoříme již o chronickém stavu. Pokud se pacient dostaví až v této době na vyšetření, je doporučováno zahájit léčbu konservativně lokálními antiflogistiky - mastmi, změnou zatěžování resp. šetřením, použitím tzv. epikondylární pásky a fyzikální léčbou jako, ultrazvuk, laser, elektroléčba, magnetoterapie a dalšími. Vhodné jsou protahovací a uvolňovací cviky lokte a předloktí, uvolňování hlavičky vřetenní kosti, protahování svalů na předloktí. Pokud potíže neustoupí, lze použít injekci lokálního anestetika k úponu svalu, vhodné je následné znehybnění dlahou nebo alespoň uložení končetiny do závěsu na šátku apod. Lze použít i injekci kortikoidu, která má často rychlý efekt. Není však vhodné tuto injekci aplikovat často, její opakované aplikace přináší negativní následky ve struktuře šlachy. Dobré výsledky přináší v poslední době také léčba rázovou vlnou. Potřeba operační léčby a následná rekonvalescence

Po vyčerpání komplexní konzervativní léčby a přetrvávání těžkostí více jak 6-12 měsíců je vhodná operační léčba.

V chronických případech bývá často poškozen i loketní kloub, ve kterém se zánětlivá reakce udržuje. V těchto případech je operační uvolnění napětí ve šlaše uvolněním jejího úponu a odstranění poškozené tkáně doplněné o artroskopickou operaci loketního kloubu. Návrat do sportovních aktivit je po asi 3-5 měsících od operace. Před začátkem plné sportovní aktivity je důležité protažení a posílení oslabených svalů předloktí.

Prevence

Protože potíže vznikají nejčastěji z přetěžování úponů, je vhodné vyhýbat se dlouhodobému jednostrannému přetížení, např. opakovaný úkon při práci na páse. Často vznikají potíže po přetížení nezvyklou činností, přetěžováním při sportu (odtud "tenisový loket"). Právě u sportovců je důležitá správná regenerace (relaxace a protažení svalů) a doléčení i drobných úrazů a přetížení. Při nutnosti přetěžování v práci lze i preventivně používat tzv. epikondylární pásku. Stažením svalu těsně pod úponem se sval při napnutí "opře" o pásku, na kterou se přenese část zátěže a odlehčí svalový úpon.