Lidské tělo:
Loket*
tenisový loket, golfový (oštěpařský) loket
Diagnóza laterální epikondylitidy
Základem diagnózy je podrobná anamnéza – popis vzniku a chronologie potíží. Typické jsou bolesti výše zmíněných úponů hlavně při zátěži, nošení břemen, nákupu, přesunutí židle, později i jen při zvednutí hrnku apod., bolesti mohou vyzařovat v průběhu svalů do předloktí i do prstů. Klinické vyšetření s manévry provokujícími bolest v oblasti laterálního epikondylu doplní stanovení diagnózy. Bolestivost je velmi typická a postupuje od mírné bolesti při tlaku na epikondyl až po výraznou pichlavou bolest při pohybu předloktí od těla a nahoru, nebo při zvedání těžších předmětů. RTG vyšetření většinou neprokáže patologické změny, někdy lze vidět nerovnosti a reakci okostice v oblasti úponu natahovačů, vedlejším nálezem mohou být degenerativní změny loketního kloubu. Do obrazu tenisového ani golfového lokte však nepatří noční klidové bolesti a trnutí prstů - tady jde pravděpodobně o poruchy funkce v oblasti krční páteře.
Léčba
Komplexní konzervativní léčba přináší ve většině případů úspěch. Je stejná pro tenisový i oštěpařský loket, se zaměřením na bolavou část kloubu.
- nejdůležitější je šetření horní končetiny při zachování běžných denních aktivit, úprava pohybového režimu pro bolavou končetinu, případně fixace loketního kloubu v ortéze po dobu 2-3 týdnů
- medikamentózní léčba nestereoidními antiflogistiky – NSAID v perorální formě (prášky), v kombinaci s lokální aplikací protizánětlivých mastí.
- fyzikální terapie – elektroléčba, laser, magnetoterapie, kryoterapie, bioptronová lampa.
- po ustoupení bolesti je potřeba svaly a šlachy předloktí protáhnout a následně posílit.
Léčba chronické bolesti
Trvá-li bolest i po 6-8 týdnech léčby, hovoříme již o chronickém stavu. Pokud se pacient dostaví až v této době na vyšetření, je doporučováno zahájit léčbu konservativně lokálními antiflogistiky - mastmi, změnou zatěžování resp. šetřením, použitím tzv. epikondylární pásky a fyzikální léčbou jako, ultrazvuk, laser, elektroléčba, magnetoterapie a dalšími. Vhodné jsou protahovací a uvolňovací cviky lokte a předloktí, uvolňování hlavičky vřetenní kosti, protahování svalů na předloktí. Pokud potíže neustoupí, lze použít injekci lokálního anestetika k úponu svalu, vhodné je následné znehybnění dlahou nebo alespoň uložení končetiny do závěsu na šátku apod. Lze použít i injekci kortikoidu, která má často rychlý efekt. Není však vhodné tuto injekci aplikovat často, její opakované aplikace přináší negativní následky ve struktuře šlachy. Dobré výsledky přináší v poslední době také léčba rázovou vlnou. Potřeba operační léčby a následná rekonvalescence
Po vyčerpání komplexní konzervativní léčby a přetrvávání těžkostí více jak 6-12 měsíců je vhodná operační léčba.
V chronických případech bývá často poškozen i loketní kloub, ve kterém se zánětlivá reakce udržuje. V těchto případech je operační uvolnění napětí ve šlaše uvolněním jejího úponu a odstranění poškozené tkáně doplněné o artroskopickou operaci loketního kloubu. Návrat do sportovních aktivit je po asi 3-5 měsících od operace. Před začátkem plné sportovní aktivity je důležité protažení a posílení oslabených svalů předloktí.
Prevence
Protože potíže vznikají nejčastěji z přetěžování úponů, je vhodné vyhýbat se dlouhodobému jednostrannému přetížení, např. opakovaný úkon při práci na páse. Často vznikají potíže po přetížení nezvyklou činností, přetěžováním při sportu (odtud "tenisový loket"). Právě u sportovců je důležitá správná regenerace (relaxace a protažení svalů) a doléčení i drobných úrazů a přetížení. Při nutnosti přetěžování v práci lze i preventivně používat tzv. epikondylární pásku. Stažením svalu těsně pod úponem se sval při napnutí "opře" o pásku, na kterou se přenese část zátěže a odlehčí svalový úpon.