Lidské tělo:

Koleno - chrupavka*

Koleno - LCA*

Koleno - LCP*

Koleno - meniskus*

Koleno - odlomená eminence*

Koleno - patela*

Koleno*

Koleno

• Artróza
• Rehabilitace
• Poranění menisků
• Poranění zkřížených vazů kolena
• Rekonstrukce předního zkříženého vazu kolena (PZV) (angl. ACL = Anterior Cruciate Ligament)
• Rekonstrukce zadního zkříženého vazu kolena (ZZV) (angl. PCL = Posterior Cruciate Ligament)
• Poranění vnitřního postranního vazu kolene (VPV)
• Poranění chrupavky kolena
• Luxace pately (vykloubení čéšky)
• Poruchy femoro-patelárního skloubení - anterior knee pain
• Poučení pacientů před plastikou předního zkříženého vazu.
• Transplantace menisku

Tato relativně složitá stavba je nutná k zajištění správné biomechanické souhry všech těchto struktur a umožňuje pohyb kolena hned v několika rovinách. Tedy nejen pohyb předozadní, ale i rozevírání do stran a rotace kolem podélné osy - koleno se při svém pohybu nejen ohýbá a natahuje, ale zároveň i vykonává mírné rotační pohyby.

Základními svalovými skupinami jsou stehenní sval (musculus quadriceps femoris), nacházející se na přední části stehna, který koleno natahuje a ohýbače (hamstringy) na zadní straně stehna.

Obecně lze říci, že kosti kolena jsou jeho pevnou oporou, svaly jsou zdrojem pohybu a vazy stabilizují kolenní kloub ve správném postavení. Kloubní plochy kolenního kloubu pokrývá chrupavka (cartilago). Meniskus je přesně a speciálně tvarovaná chrupavčito-vazivová tkáň měsíčkového C tvaru, nacházející se na obou stranách kolena mezi stehenní a bércovou kostí. Menisky tlumí nárazy chrupavky, vyrovnávají nestejné tvary kostí a podílejí se na stabilitě kloubu.

Hlavními stabilizátory kolena jsou křížové vazy - přední (ACL= Anterior Cruciate Ligament) a zadní (PCL=Posterior Cruciate Ligament). Kříží se navzájem ve střední části kolena. Přední křížový vaz zabraňuje pohybu bérce dopředu vůči stehenní kosti, resp. zadnímu pohybu stehenní kosti vůči bérci. Zadní křížový vaz (PCL) zabraňuje posunu bérce vůči stehenní kosti dozadu. Při jejich poškození tak dochází k výraznému omezení jejich stabilizační funkce a vzniká pocit nestability – vyskakování kolena.

Příčiny problémů kolenního kloubu

Poranění kolenních kloubů může být více či méně závažné. Všeobecně mají lidé tendenci podceňovat až ignorovat potíže, pokud se nestane něco závažného, co vyvolá výraznou bolest. Základem je prevence. Správným režimem (tréninkem) můžeme kolenům pomoci dříve, než se něco stane. A naopak, pokud se něco stane, může vést dobrá rehabilitace k léčebnému úspěchu. Bolesti mohou mít více příčin:

• a/ úraz – mezi vrcholovými sportovci mají největší potíže s koleny pacienti ze skupiny kontaktních sportů (fotbal, hokej, basketbal, házená). Nejčastější však bývá poranění kolen u rekreačních a příležitostných sportovců, např. lyžařů.
• b/ degenerativní změny – postupné změny na chrupavkách (chondromalacie) a kostech kolena (artróza) způsobují bolesti, které omezují pohyb a funkci kolenního kloubu.
• c/ neúrazová příčina – vrozené dispozice kvality kloubního pouzdra a vazů (hypermobilita, "vyskakování čéšky" (pately).

Diagnóza

• anamnéza – pacient sdělí lékaři jak došlo k úrazu nebo kdy a jak vznikly bolesti kolena.
• klinické vyšetření lékařem - zjistí rozsah poranění, omezení hybnosti, lokalizaci bolesti a případný rozsah „nestability“
• RTG (rentgenové vyšetření) je dostupné na většině chirurgických ambulancí a diagnostikuje poškození kostí, zlomeninu, resp. artrotické změny. Zvláště ve středním a vyšším věku je vhodné provést toto vyšetření ve stoje (v zátěži), k porovnání rozsahu kloubní štěrbiny.
• MRI (nukleární magnetická rezonance) je nejmodernější neinvazivní vyšetřovací metoda, znázorňující "měkké" části kloubu v magnetickém poli. Odhaluje např. poškození menisků, chrupavek a vazů.
• - CT (počítačová tomografie) se používá na diagnostiku poškození kostních struktur kolenního kloubu – např. při zlomenině kloubních ploch (plató tibie, patela...).
• - USG (ultrazvuk) je vhodné vyšetření na diagnostiku poškození měkkých částí okolo kolena, např. Bakerské cysty.

Nejčastější diagnózy v oblasti kolenního kloubu

Koleno je často zatěžováno mnohonásobně vyšší vahou, než je tělesná hmotnost. Při běžné chůzi do schodů je zatížení 3x a při hlubokých dřepech dokonce 7x vyšší.

Poranění měkkého kolena je jedno z nejčastějších poranění, se kterým se setkáváme v běžné i sportovní praxi. Vzniká různými mechanizmy a podle toho rozlišujeme mnoho typů poranění od lehké distorze, přes poranění menisků až po složitá sdružená poranění.

• poranění menisků
• poranění zkřížených vazů kolena (ACL, PCL)
• poranění vnitřního postranního vazu kolene (VPV)
• poranění chrupavky kolena
• luxace pately (vykloubení čéšky)
• poruchy femoro-patelárního skloubení - anterior knee pain

Moderní metody operační léčby

V posledních letech se radikálně změnila filozofie léčby kolenního kloubu ve dvou základních faktorech. V minulosti se vykonávaly operace tzv. otevřeným (open) způsobem, tedy velkými operačními přístupy. Operační výkon se často indikoval až v poměrně pokročilých stádiích poškození kolenního kloubu.

Velmi moderní operační technikou je artroskopie – miniinvazivní operační technika s malými cca 1 cm rankami. Indikace k operační léčbě jsou širší a realizují se na základě předchozích vyšetření.