Doc. MUDr. Libor Paša, Ph.D. patří mezi vysoce hodnocené odborníky v dané problematice.

Nejčastější problematika:

Rameno

Rozsah pohybu v ramenním kloubu je největší v lidském těle. Umožňuje obrovský rozsah pohybu různými směry, zároveň i umožňuje použití velké síly pomocí svalů ramenního pletence a velké dynamiky pohybu. Právě pro tyty unikátní vlastnosti je velmi náchylný k poranění. Mezi nejčastější poranění patří natržení kloubního pouzdra, svalů a šlach. Skládá se z kostí, kloubního pouzdra, včetně vazů a šlach svalů.

více

Karpální tunel

Syndrom karpálního tunelu je tzv. „útlakový syndrom“, v tomto případě útlak až poškození středního nervu (nervus medianus) v oblasti zápěstí, kde nervy, cévy a šlachy prochází zúženým kanálem (tunelem) pod příčnými vazy na dlaňové straně zápěstní. Pokud je v tomto prostoru z nějakého důvodu málo místa, vzniká útlak, který se nejdříve projeví postižením nervu.

více

Koleno

Kolenní kloub je největší kloub v lidském těle. Je také nejčastěji poraněný. Skládá se ze 4 kostí: stehenní kost (femur), bércová kost (tibie) a lýtková kost (fibula) jsou navzájem spojeny vazy a kloubním pouzdrem. Čéška (patela) se nachází v přední části kolena v průběhu šlachy stehenního svalu a při ohýbání klouže ve žlábku stehenní kosti (sulcus femoris)

více

Artróza

Artóza je velmi častým kloubním onemocněním, se kterým se setkáváme prakticky denně. Je definována jako soubor degenerativních a zánětlivých pochodů, které ničí kloubní tkáně. Jedná se o onemocnění, které vzniká buď jako následek úrazového poškození nebo se vyvíjí pomalu u jednoho nebo více kloubů na základě opotřebení či systémového onemocnění (revmatismus, dna, apod.) Zjednodušeně se dá říci, že v popředí obtíží je především poškození kloubní chrupavky.

více

Artroskopie

Je to nejmodernější operační metoda ošetření kloubů, při které se do kloubu zavádí tenký optický přístroj – artroskop. Zároveň se do kloubu pod určitým tlakem přivádí sterilní roztok. Kloub se naplní a je možné ho pomocí optického přenosu obrazu dobře vyšetřit.

více

ACP - léčba plazmou

Autologous Conditioned Plasma - ACP nebo také PRP (platelet-rich plasma)
ACP je koncentrát krevních destiček a růstových faktorů vlastní plasmy pacienta, který lze aplikovat v úrazových, poúrazových a ortopedických indikacích.
V plasmě koncentrované látky jsou spojeny s vyšší kvalitou hojení některých tkání. Tyto látky jsou speciální centrifugací odděleny od červených a bílých krvinek, které jsou v krvi také obsažené.

více


 

Lidské tělo:

Transplantace menisku

Poranění menisků patří k nejčastějším důvodům operační intervence v kolenním kloubu. Možnosti ošetření poranění menisků jsou rozmanité, v závislosti na typu poranění menisku, věku pacienta, zkušenosti lékaře i použité techniky operace.

Čerstvé poranění menisku se projevuje většinou bolestmi v příslušné části kolenního kloubu, krevním výpotkem v kloubu, případně až blokádou pohybu kolena. Poranění lze řešit resekční nebo záchovnou operací.

Chronické poškození menisku, které je většinou důsledkem jeho předchozího nerozpoznaného poranění, se projevuje bolestmi, drásoty až přeskakováním v příslušném kompartementu, často s opakovanými výpotky. Je řešeno většinou meniskektomií (odstranění menisku).

Podle biomechanických studií je přetížení chrupavky po meniskektomii závislé na rozsahu odstraněné tkáně menisku. Čím větší část se odstraní, tím větší je přetížení chrupavky. V souvislosti s tím je i rozsah a rychlost opotřebení chrupavky větší. Po subtotální nebo totální meniskektomii se zátěž na měrnou jednotku plochy chrupavky přibližuje až 350% původní hodnoty, tedy zvýší se 3,5x. Následné přetěžování vede k zúžení kloubní štěrbiny a k přetížení chrupavky v příslušném kompartementu, s její časnou degenerací, fragmentací, rozvlákněním a snižováním její tloušťky a s postupným vývojem artrotických změn, které lze pozorovat klinicky i na rentgenovém obraze (zúžení příslušné kloubní štěrbiny při rtg v zátěži, vytvoření osteofytů na okrajích kloubní plochy příslušného kondylu femuru až oploštění jeho tvaru. Je to zdůvodněno snížením kapacity přenosu zátěže menisků jejich odstraněním a tím vzniklému přetížení chrupavky.

V odborném písemnictví jsou uváděny práce, které uvádějí, že původně výborné výsledky po subtotální či totální meniskektomii vedou postupně po několika letech k dyskomfortu nemocných, ke snížení funkční kapacity operovaného kloubu, k potřebě opakující se medikamentozní a fyzikální terapie. Problémy mohou vyústit až k indikaci odlehčující osteotomie anebo  k  hemi- či totální endoprotéze.

V posledních 30 letech jsou snahy lékařů snížit četnost resekčních výkonů na meniscích ve prospěch výkonů záchovných (přišití = reinzerce menisku po odtržení). Výsledky těchto operací jsou velmi příznivé.

Také se hledají cesty, jak účinně předcházet poúrazovým a pooperačním změnám na chrupavkách kolena po odstranění menisku. Jednou z možností řešení tohoto problému je redukce přetížení chrupavky vložením tkáně transplantátu menisku, která by tlumila rozsah zátěžových sil.

V 80. letech se začaly objevovat práce v experimentu i humánní medicíně, zabývající se substitucí tkáně menisku u pacientů s příznaky přetížení příslušného kompartementu po subtotální a totální meniskektomii. Po experimentálních studiích a sporých klinických zkušenostech se začala substituce menisku  vyvíjet dvěma směry.

První možností  je vytvoření takové tkáně, která by tvarem odpovídala menisku a splňovala vysoké nároky zátěže v nosném kloubu, dobře se po implantaci vhojila a nevyvolávala nežádoucí reakce. Složitým vývojem prošel implantát CMI „Collagen Meniscus Implant“ . Objevují se také studie v oblasti nového třídimensionálního (3D) nosiče z vláken poly-glykolové kyseliny (PGA) s kultivovanými buňkami příjemce.

Druhou možností je transplantace allogenní tkáně menisku, čerstvé nebo zpracované (lyofylizace, hluboké mražení).

První zmínky o možnostech transplantací menisků pocházejí z počátku 90. let dvacátého století. První transplantace menisku u člověka provedl Milachowski v roce 1984.  Na konci 90. let začali další autoři prezentovat výsledky své práce v experimentu, ale i v aplikaci u lidí.

Výsledky prvých prací zaměřených na transplantaci allogenních menisků z 80.–90. let nebyly příliš optimistické. V současné době, s propracováním techniky přípravy a aplikace transplantovaných menisků, jsou výsledky velmi povzbudivé.

Cílem transplantace menisku je:

  • redukovat bolest, objevující se v přetíženém kompartementu po resekci menisku
  • prevence degenerativních změn chrupavky a subchondrální kosti po resekci menisku                                      
  • odstranit nebo redukovat riziko osteoartrotických změn po resekci menisku
  • obnovit optimální mechanické vlastnosti kolenního kloubu po resekci menisku (29).

Pravidla odběrů jsou dána legislativou EATB (Europe Association of Tissue Banks).

Štěpy jsou do doby aplikace uloženy v mrazících boxech za stálé teploty mínus 800 Celsia, ve dvou sterilně zatavených plastových obalech.

Technika operace:

  • Transplantaci menisku provádíme v současné době již pouze artroskopicky.
  • Provedení artroskopické transplantace menisku je dosti obtížné, je však preciznější, než provedení pomocí artrotomie (velké rozříznutí kloubu).
  • Meniskus pro operaci musí být velmi pečlivě vybraný, odpovídající velikosti, tvaru a lokalizace. 
  • Po operaci je koleno znehybněno rigidní 200 ortézou. Pooperační režim je podobný, jako po sutuře poraněného menisku, od 3. pooperačního dne pasivní pohyb na  motorové dlaze v rozsahu S 0-0-40, izometrické cvičení stehenních svalů, mobilizace pately, chůze o berlích bez došlapu na operovanou končetinu, fyzikální chlazení.
  • Všichni pacienti s transplantací menisku se zhojili bez vážných komplikací. U velmi malého počtu pacientů byly v krátkém pooperačním období občasné bolesti a otoky kloubu. Po správném přeléčení a rehabilitaci se všichni zhojili a jsou spokojeni. U všech pacientů došlo ke zlepšení subjektivního pocitu zdraví v porovnání se stavem před operací. Z původního limitování pohybu z důvodů bolestí a otoků před operací se většina pacientů vrátila k rekreačnímu sportu, několik pacientů i k vysoce aktivnímu sportovnímu tréninku.

Transplantace menisku je metoda, která umožňuje, dle našeho sledování, zlepšit životní komfort pacientů s klinickými potížemi po meniskektomii. Dosavadní výsledky jsou povzbudivé.